Těmito poruchami rozumíme dlouhodobé vzorce chování odchylující se od sociálních norem (pravidel, norem chování), které považujeme za přiměřené pro danou sociální a věkovou skupinu. Obtížně se diagnostikují a často bývají zaměňovány s prostou neposlušností či nevychovaností. Projevují se opakující se vzdorovitostí, agresivitou vůči druhým lidem, zvířatům či majetku, neschopností chápat a respektovat autority, plnohodnotně se začleňovat do společnosti, dále nepoctivostí a lhaním; teorie hovoří o disocialitě. Příčiny jejich vzniku mohou být fyziologické i sociálně podmíněné.