SEKTA – pojem je odvozen od latinského sequor (čes. následuji) nebo secare (čes. oddělovat); původně slovo sekta označovalo – v neutrální, kategoricky nehodnotící rovině - skupinu následující nějakou myšlenku nebo vůdce, která/který se oddělil/a od hlavního proudu; v řeckém prostředí bylo pro stejné používáno slovo haireis (odtud čes. hereze).
ZNAKY ZDRAVÉHO SPOLEČENSTVÍ – společenství lidí lze považovat na zdravé, pokud v něm zároveň platí, že:
- uvnitř skupiny má každý právo na kritický pohled; má právo pochybovat, aniž by byl negativně sankcionován; má právo nesouhlasit, a přitom má možnost zůstat členem skupiny;
- uvnitř skupiny má člověk právo na svůj vlastní individuální způsob života, své soukromí, svá tajemství a třeba i přátele z řad nečlenů skupiny;
- skupina umožňuje svým členům svobodně odejít;
- je respektováno poznání jiných lidí a skupin; poznání je vnímáno jako proces, nikoliv jako definitivní stav; pravda je ve skupině něčím, k čemu se směřuje, nikoliv něco, co lze „zvednout/najít a jednou provždy vlastnit“;
- skupina svým jednáním neomezuje jiné, neubližuje jiným.
SEKTÁŘSKÉ ZNAKY, ZNAKY NEZDRAVÉHO SPOLEČENSTVÍ – mechanismy, s nimiž sekta vědomě nebo podvědomě pracuje a snaží se jejich prostřednictvím udržet svoji exkluzivitu, atraktivitu, materiální zabezpečení, misii; mezi s.z. řadíme:
- izolovanost
- absolutní autorita;
- brain washing - absence kritického myšlení v důsledku systematického „vymývání mozků“;
- závislost;
- radikální eschatologie – radikální učení o konci světa;
- antispolečenskost;
- elitářství;
- majetnictví a mocnářství;
- dvoustupňová image – společenství má dvojí tvář: tu přívětivější pro veřejnost, tu méně atraktivní pro členy a zasvěcené;
- uniformita;
- manipulativní (rafinované, neupřímné) náborové taktiky;
- absolutní poznání pravdy.